Komunikace koní a s koňmi

Základním cílem každé komunikace je někomu sdělit nějakou myšlenku, vyjádřit názor, případně přesvědčit svého komunikačního partnera o správnosti vlastních postojů.

 

Koně jsou, podobně jako lidé, společenská zvířata a zároveň odborníky na neverbální komunikaci a řeč těla. Ačkoli koně mají mnohem menší mozek nežli lidé a chybí jim možnost složité artikulované řeči, jsou jejich komunikační schopnosti velice vytříbené a jejich vnímavost vůči okolí je daleko rozvinutější než ta naše - lidská.

 

Nejběžnější formy komunikace se na zemi odehrávají beze slov. Základním dorozumívacím prostředkem u koní je nonverbální komunikace. Kůň komunikuje takřka výhradně řečí těla. Nepoučeným lidským bytostem se může zdát, že mnohá gesta nemají žádný přesný význam. Čím více se toho však o řeči těla dozvíte, tím více významu v ní naleznete. Koně mají daleko složitější řeč těla, než je tomu u lidí. Nelze říci, zda lepší nebo horší, ale jednoznačně má tu výhodu, že je univerzální pro všechny equidy žijící v hierarchizovaných stádech, bez ohledu na plemeno, typ nebo zemi původu.

 

Koně se samozřejmě nedorozumívají pouze řečí těla. Můžeme u nich rovněž nalézt taktilní (dotykovou) komunikaci, která se uplatňuje při těsném kontaktu dvou jedinců a je taktéž významným komunikačním prostředkem v sociálním životě koní. Slouží ke sdělování submitivity, navazování sexuálních vztahů, či slouží jako prostředek k usmiřování, konejšení a redukci agresivity.

 

Akustická komunikace nemá u koní příliš velký komunikační význam. Je to z toho důvodu, že ržání koně se může nést na velké vzdálenosti a tím může snadno upozornit predátora na přítomnost kořisti.

 

Vizuální komunikace koní souvisí se smyslovými modalitami, motorickou činností a s pohyby některých částí těla. Ve vizuální komunikaci se uplatňuje postavení těla nebo určitých částí těla, jako jsou uši nebo krk, pohled, mimika atd. Pomocí těchto signálů jsou koně schopni sdělovat informace o stavu svého nitra, své mentální pochody a v podstatě téměř všechny informace.

 

Prostřednictvím koní se lidé mohou dozvědět o významu svých signálů, které vyslali směrem ke koni, a zjistit, jak na ně tato zvířata zareagovali, protože koně mají schopnost dynamicky reagovat. Koně jsou v dnešní době opět považováni za perfektní partnery pro rozvoj lidského potenciálu. Jejich schopnost číst změny v řeči těla, emoční stav či záměr, lze snadno přenést na člověka. Na první pohled se může zdát spolupráce s koňmi na míle vzdálená složitým interakcím mezi lidmi. Podobnosti jsou však mnohé a dotýkají se celé škály lidských činností, od politických stran přes školní třídy až po rodiny.

 

Komunikace s koňmi tedy vychází z poznatku, že jsou to útěková zvířata (vývojově jsou kořist, ne predátor), která volí před nebezpečím únik, ne boj. Do jejich přirozených vzorců chování spadají pojmy jako nenásilí, úcta a možnost volby. A právě tyto pojmy jsou stěženími nejen v komunikaci mezi člověkem a koněm, ale zároveň i v celé lidské společnosti.