Rekonvalescence kobylky Sany v období půl roku

Sedmiletá teplokrevná zrzka :) s velmi osobitou hlavičkou, nápady a pozorovacími schopnostmi.

 

Učí se postupně „být koněm“, protože neznala mnohá koňská komunikační schémata. Daří se jí to dobře, ale potřebuje průběžně pomoci a současně spravedlivou korekci chování. 

Zásada přístupu je, že „Sany není přece tank, ale mladá krásná jemná dáma“ :).

 

Stejně jako mnohá další hříbata byla oddělena od maminky v půl roce. Oproti zvykům navíc nebyla odvedena od maminky pryč, ale dívala se na to, jak maminku nakládají a odvážejí.

Domníváme se, že to může být určitou známkou toho, že se chová tak, aby ve své hlavě neudělala „něco špatně“. Potřebuje proto vědět, že i když udělá „chybu“, a ta „chyba“ může být jen její vlastní pocit selhání, stále má své místo i přijetí, potřebuje mít jistotu, že není „vyloučena“ ze stáda, ze společnosti.

 

K nám přišla před půl rokem, byla čerstvě zutá z podkov, kulhající, dušná a zahleněná, s olezlou srstí a s hysterií orientovanou na mouchy. Celkově byla taková „kostnatá“ a hranatá.

 

Zejména přední kopyta měla výrazně křivá, vnitřní strany byly o cca 1,5 – 2 cm vyšší než strany vnější, takže měla uměle tvořený postoj do „O“, úzké plece a spadlé lopatky. Patky kopyt měla velmi vysoké. Kosti nohou jí z kopytních pouzder trčely šikmo, jakoby se blbě obula :). 

Na pravé přední noze měla pod střelkou absces, který všechny trápil přes 5 měsíců. Zpočátku jen při doteku střelky vystřeloval jeho obsah do obličeje i držiče kopytního háčku :) 

Kašlala či spíše kuckala a odhleňovala se -  nosem „vypouštěla“ žlutozelené hleny ve velikosti a konzistenci španělských slimáků (patrně z dutin). 

Drbala se, oč se dalo - hlavně na prsou, tvářích a v hřívě měla vydřená místa. 

 

Její majitelka zvolila ustájení na Zeusově hlavně proto, že jsme uprostřed lesů a luk a nejsou nablízku pole s postřiky.

 

Po půl roce má Sany vyvážená bosá kopyta a pohybuje se na všech terénech a ve všech typech chodu bez problémů. Chodí už i pod sedlem. Přestala kašlat a nevypouští slimáky :). Její odrbávání se je výrazně menší a problematická místa s jemňounkou kůží zarůstají, i přes horké léto s otravným hmyzem. Na tvářích nemá už žádné stopy problémů v srsti, zarostla i na prsou.

 

Všimly jsme si, že po každém ošetření zadních kopyt (dráha ledvin) následuje do 24 hodin říje. Eh?

 

Majitelka velmi dbá na doporučenou pohybovou rehabilitaci, psychickou pohodu koně, výživu i vnější ošetření kůže. 

Sany, stejně jako ostatní koně, se krmí 2x denně, ona kombinacemi: oves, slunečnice, lněné semínko, konopné semínko, před zimou přidáváme řepné řízky, vojtěšku a sladový květ. 

Krom pastvy má k dispozici seno v sítích a himalájskou sůl. Z počátku se této soli spíše vyhýbala, pak ji „přijala“ a současně se začala velmi odhleňovat. Vypozorovaly jsme, že po intenzívním oblízaní soli tak reagovala v rozmezí několika desítek minut.

 

Sany jsem si pořizovala jako sportovního koně v rámci mých možností, tudíž žádný vrcholový sport, ale chtěla jsem s ní dosáhnout alespoň na čisté parkury stupně ZL (110 cm, rozeskakování 120 cm).

 

Začala jsem jí připravovat na fyzickou zátěž na začátku jejího 4 roku. I přesto, že byla ustájena ve venkovním boxu, tak začala na podzim vypouštět hleny a hned byla přeléčena antibiotky. Na jaře následujícího roku začala znovu vypouštět hleny a tak byla znovu přeléčena antibiotiky (což se mi nelíbilo). Přestěhovala jsem Sany do jiné stáje, do vnitřního boxu, do stáje, která je vzdušná a světlá. Kobyla byla fajn a tak jsme tedy (po mé zrálé úvaze, že je již dostatečně psychicky i fyzicky připravená) vyrazily na závody, to jí již bylo šest. Ještě ten rok jsme přešly na našich čtvrtých závodech čisté ZL v Mostě (byla ten rok 4x na závodech) a na podzim toho roku začala znova kašlat a vypouštět hleny. Veterinářka naordinovala antibiotika poté co ji prohlédla a řekla, že je zahleněná a že když nepomohou antibiotika, tak přijdou kortikoidy, což je pro mně něco neakceptovatelného. Po měsíci trochu změna, ale pak se to zase vracelo a po vyzkoušení bylin také nic a tak jsem se rozhodla, že musí ven... V každém ustájení ale byla ve výběhu mezi polema.

 

Nemám ráda pastevní ustájení, vždy mi to přijde, že někdo prostě ohradí někde nějaký kus louky a říká tomu pastevní ustájení, ale to co koně jedí a pijou se nikdo nezajímá.... I Zuzka, když řekla, že dá svého koně Ferdu na pastevko, tak jsem se jí ptala, jestli se náhodou nezbláznila... ale poté co jsem viděla webové stránky Zeusova a mrkla do mapy, kde to je, tak jsem si dala 3 dny na rozhodnutí, protože Sany začala v posledním ustájení trpět letní vyrážkou. 

 

 

Nyní, po půl roce na pastvinách v CHKO (tudíž bez chemie v okolí a bez polí) již Sany nekašle a její letní vyrážka samozřejmě je, ale v porovnání s minulým rokem asi tak 30 - 40 %, tak doufám, že příští rok už bez drbání! A to vše Sany zvládla jen s česnekem a výluhem z ořechového listí!!! Když bez chemie, tak bez chemie (cákat na koně, který má problémy s kůží chemické odpuzovače hmyzu, mi přišlo moc kruté).

 

Hlavní důvod mého přestěhování byly dýchací problémy Sany. To, že Sany má nemocný i pohybový aparát jsem zjitila až po týdnu na pastvině. Sany jsem zula z podkov 14 dní před odjezdem na pastviny, ale byla pořád v boxe a do výběnu chodila 8 - 14 hod a semnou odpoledne na 1-2 hod. Po týdnu na pastvině (tedy pohyb, který nebyl regulován člověkem) a bez podkov začala Sany kulhat. Dostala jsem se ke spoustě informací ohledně kopyt koní a díky Hance jsem zjistila, že Sany má kopyta ve velkém nepořádku. Nejsem přesný znalec, nedokážu popisovat. Jediné co vím, že jsem i já pochopila bosonožství na vlastní kůži. Chodila jsem vždy ráda bosa, ale přeci není vhodné chodit všude bez bot.... Mám nohu po úraze  - roztříštěné obě holenní kosti 1 cm nad kotníkem (nechodila jsem půl roku dokud kosti nedorostou k sobě alespoň částečně). Od té doby si vážím každého kroku, který mohu udělat. Můj pohybový stav se zhoršoval až jsem skounčila s ortopedickými vložkami (koně mývají ortopedické kování) a v nejhorším si mám prý vzít berle dle vyjádření pana doktora. Na Zeusově chodí koníkové bosky a tak jsem začala chodit s nima, začala jsem cítit i nohama a začala jsem si rovnat postavení a hybnost kotníku, které je nyní velmi dobré a ortopedické vložky bych nejradši vzteky rozkousala (vyhodit necelých 500 Kč za něco co jen podporuje, ale neodstraňuje příčinu je v mém životě docela hlavou proti zdi). Zjistila jsem i jak Sany bylo při zouvání podkov a správném vystrouhání (začala jsem cca 2 měsíce po ní), bylo mi jí líto, ale poté jsem pochopila, že je to radost cítit svými chodidly trávu, hlínu, jehličí apod. Sany začíná předvádět, že se jí nový stav velmi líbí a že protažení těla pod jezdcem je také dobré, někdy 

i více než dobré!