Koně z Muráně, aneb Zeusov byl na výletě

Třicetšest chladnokrevných koní „na volno“ v horách, to už je pořádné stádečko :)
 
 
V nádherné krajině slovenského Rudohoří, u hradu Muráň, v nadmořské výšce okolo 1000 metrů, pokud víte, kde hledat, stádo najdete. Při přesunu koní, zejména od pastvy k jednomu z mála pramenů vody v oblasti, může být při hledání dobrým vodítkem dunění země a cinkání zvonců, které mají někteří koně na krku. Důležitá je také správná hodina. Volní koně mají svoji přesnou časomíru a rituály dodržují pravidelně.
 
Od jara do podzimu, neboli od sněhu do sněhu, tu žijí a dospívají norici muráňského plemene (od podzimu do jara, při sněhu mají jiný režim, ve společné hale a venku s pevným výběhem). V dřívějších letech stádo hřebců vypouštěné navolno čítalo i ke stovce koní, ale v posledních letech došlo k omezení počtu. Letošní šestatřiceti-hlavé stádo tvoří hřebci od jednoho do 4 let a několik starších valášků. Muráňské holčičky se zatím pasou za jinou horou. 
 
Koně tu nejsou zcela „sami“, pro zajištění jejich bezpečností (před lidmi!) je hlídají pastevci.
 
Pro člověka romantika, pro koně realita života.
 
Samci, ať už s varlaty nebo bez, spolu vycházejí zcela bez problémů. Celé stádo vypadá jako obrovská lesklá přelévající se améba, to když jsou osmisetkiloví koně natěsno jeden vedle druhého a svalnatá koule těl se pomalým kruhovým pohybem, stéblo za stéblem, sune vpřed. 
 
S upřímnou a klidnou myslí, otevřeným srdcem a bez skrytých obav nebo zlých myšlenek se můžete nechat na chvíli stádem vcucnout, koně jsou opatrní a důvěřiví.
 
V určitou hodinu, jakoby odbil zvon na kostele, se stádo koní stane šňůrou korálů a s jasným úmyslem a současně poklidem se hne pít k pramenu v hoře. Pro nás lidi neslyšné a neviditelné povely v rámci hierarchie stáda fungují dokonale a efektivně. 
 
Takto vyrůstají muráňci. Vyspívají k budoucí spolupráci s člověkem zdravým pohybem na čerstvém vzduchu vysoko v horách, s bosými kopyty, klidní, vyrovnaní, spokojení, ochotní, uvyklí na lidi. Po třetím roce jdou do přípravného tréninku pro tahání dřeva i vozu (mimochodem, bez podkov). Jejich noblesa je ovšem „do voza i do koča“. Ve čtvrtém roce svého života jsou muráňci prodáváni novým majitelům, vyjma těch, kteří jsou ponecháni do chovného stáda. Prodávají se s tím, že se jedná o mladé zvíře, které je potřeba k plné zátěži ještě připravit a nechat postupně „dorůst“.
 
Ti koně mají nádherné dětství. Každý kůň by pro svůj úděl s člověkem měl a mohl takto dospívat. Smyslem života těchto a dalších zejména chladnokrevných je být připraven pro těžkou práci lidem. Tu plní, pokud nejsou již v mládí nebo i později pokaženi přetěžováním a nekorektním zacházením, vždy s ochotou i elánem. 
 
Smutné je, že mnozí z nich (zejména chladnokrevníků) končí u nového majitele mimo čas své těžké práce na štontu jako kus neživého stroje, mnohdy přetěžovaní, s hanebně ošetřovanými kopyty, přestavovanými do nefyziologických tvarů a s chronickými bolestmi, přes které stále plní svůj životní úkol ve službě lidem. Často se setkávají se zbytečnou hrubostí a s pomíjením přirozených koňských potřeb v době svého volna po práci.
 
Koně se rodí jako komunikativní tvorové, s majestátnou krásou a hrdostí, pro volnost a přitom s ochotou spolupracovat. Krása, síla a temperament koní je dar, za který by koně neměli platit daň v podobě špatného zacházení ze strany lidí.
Mysleme na to :-)
 
Děkuji panu Karolu Pletkovi, vedoucímu hřebčína na Veľkej Lúke, za krásné setkání po letech, za povídání o koních a jejich životě a za osobní doprovod do hor.
 
Hana Zeus